V hlubokém kouzelném lese žil malý zajíc jménem Zajda. Zajda byl obvykle veselý a skákal po louce s úsměvem. Ale jednoho dne se Zajda probudil a byl velmi rozzlobený. Proč? Protože mu někdo snědl jeho oblíbené mrkvičky, které si schoval pod dubem!
Zajda se rozhodl zjistit, kdo to byl. „To musí být práce toho zlého čaroděje,“ zamumlal si Zajda pro sebe a vydal se na cestu lesem. Cestou potkal svou kamarádku veverku Věrku. „Zajdo, proč jsi tak rozzlobený?“ ptala se Věrka.
„Někdo mi snědl všechny mrkve! Myslím, že to byl čaroděj. Musím ho najít a získat je zpět!“ odpověděl Zajda rozhodně.
Věrka se rozhodla pomoci Zajdovi, a tak spolu pokračovali do temného lesa, kde čaroděj bydlel. Když dorazili k jeho chaloupce, Zajda zaklepal na dveře. „Pane čaroději, vrať mi moje mrkve!“ zvolal Zajda odvážně.
Čaroděj vyšel ven a s úsměvem řekl: „Ach, Zajdo! Nevěděl jsem, že ty mrkve byly tvoje. Promiň, myslel jsem, že jsou opuštěné. Ale mám pro tebe lepší nápad!“
Čaroděj mávl hůlkou a před Zajdou se objevila obrovská zahrada plná mrkví a zeleniny. „Tady máš, Zajdo. Můžeš si vzít, kolik chceš, a každý den se vracet!“
Zajda byl překvapený, ale jeho zlost zmizela. „Děkuji, pane čaroději! Už se nebudu zlobit, když se věci pokazí. Vždycky se dá najít řešení!“
A tak se Zajda vrátil domů s novými přáteli a plným košíkem mrkví. A od té doby se už nikdy zbytečně nerozčiloval.
**Poučení:** Když se něco pokazí, nezlob se. S úsměvem a přáteli se vše vyřeší.