Byla jednou jedna malá vačice jménem Natěšená. Žila v kouzelném lese, kde stromy zpívaly a květiny tančily ve větru. Natěšená byla vždy plná energie a radosti. Každé ráno se vydávala na dobrodružství, objevovat nový kout svého kouzelného světa.
Jednoho dne, když sluníčko sotva vykouklo nad obzor, uslyšela zvláštní zvuk. Byl to pláč, který přicházel z hlubin lesa. Natěšená se rozhodla najít, kdo to pláče a proč. „To bude mé dobrodružství dnes!“ rozhodla se a vydala se po stopách zvuku.
Brzy objevila malého skřítka sedícího na pařezu. „Proč pláčeš, skřítečku?“ zeptala se Natěšená s úsměvem. Skřítek smutně odpověděl: „Ztratil jsem svůj kouzelný klobouk a bez něj nemohu kouzlit.“ Natěšená se zamyslela a slíbila: „Společně ho najdeme!“
Natěšená a skřítek prohledávali les. Prošli přes zpívající řeku, pod skákajícími stíny stromů, až se dostali na louku plnou barevných motýlů. V tu chvíli si Natěšená všimla, jak jeden motýl nese něco zvláštního na svých křídlech. „Podívej, tam je tvůj klobouk!“ zvolala radostně.
Jakmile skřítek klobouk získal zpět, poděkoval Natěšené: „Jsi skutečně statečná a laskavá. Díky tobě mohu opět kouzlit a přinášet radost do lesa.“ Natěšená se usmála a odpověděla: „Pomáhat přátelům je to největší kouzlo!“
A tak se Natěšená vrátila domů, srdcem plným radosti. Naučila se, že opravdová radost přichází, když pomáháme druhým. A tak v kouzelném lese zůstalo o jednoho šťastného skřítka více.
**Poučení:** Pomoc druhým přináší skutečné štěstí.