Za devatero horami a devatero řekami, kde se hluboké lesy táhnou až k obloze, žil jeden vlk jménem Vlkan. Vlk byl to podivínský, neboť se často toulal po lese a zkoumal jeho tajemství. Jeho srst byla šedá jako mlha, která se v ranním rozbřesku vznášela nad lesním paloučkem. Ač byl Vlkan vlkem, v jeho srdci se ukrývala touha poznávat a rozumět světu kolem sebe.
Jednoho dne, když se slunce sklánělo k odpočinku a házelo své poslední zlatavé paprsky na krajinu, Vlkan se ztratil. Les, který mu byl dosud domovem, se náhle stal labyrintem. Stromy šeptaly cizími hlasy a stíny tančily podivuhodný tanec. Vlkan se cítil zmatený a nevěděl, kam se obrátit.
„Kam jsi se to zatoulal, Vlkanče?“ ozvalo se znenadání z křoví. Přede ním se vynořil starý moudrý jezevec, který byl v lese známý svými znalostmi a moudrostí. „Zdá se, že jsi ztratil cestu,“ usmál se jezevec a jeho oči jiskřily jako hvězdy na nebi.
Vlkan přikývl a sklopil hlavu. „Nevím, kde jsem, a už vůbec nevím, jak najít cestu domů,“ přiznal se smutným hlasem.
Jezevec se zamyslel a poté promluvil: „Aby ses našel, musíš nejprve pochopit, kdo jsi. Zkus se podívat kolem sebe a naslouchej lesu, možná ti poví něco, co dosud nevíš.“
Vlkan poslechl a začal naslouchat. Stromy začaly vyprávět o dávných časech, o vlcích, kteří chránili les a jeho obyvatele. Voda v potůčku mu zpívala o odvaze a důvěře v sebe sama. Pomalu, ale jistě, Vlkan pocítil, jak jeho zmatenost ustupuje a nahrazuje ji klid a jasnost.
„Už vím, kdo jsem,“ řekl Vlkan s nově nabytým sebevědomím. „Jsem strážce lesa, a i když cesta není vždy jasná, věřím, že srdce mi ukáže správný směr.“
Jezevec se na něj usmál a pokýval hlavou. „Vidíš, když sám sobě důvěřuješ, svět ti sám ukáže cestu,“ pronesl moudře.
A tak se Vlkan vrátil domů, obohacen o nové vědomosti a sílu. Naučil se, že i když se cítíme ztraceni, stačí naslouchat svému srdci a věřit v sebe samé.
A od té doby se v lesích vypráví příběh o zmateném vlkovi, který díky svému srdci nalezl cestu nejen k domovu, ale i k sobě samému. A děti, které jej poslouchají, si pamatují ponaučení, že každá překážka je příležitostí k růstu a že důvěra v sebe je klíčem k nalezení cesty, když se ztratíme.