Bylo nebylo, žila ve světě plném vláken a kudrlin malá veš jménem Pepík. Pepík byl spokojený, protože měl svůj domov na kouzelné hlavě malé holčičky Aničky. Anička měla dlouhé, zlatavé vlasy, ve kterých se Pepík rád proháněl jako v kouzelném lese.
Jednoho dne si Pepík všiml, že Anička často mluvila o kouzelném hřebenu, který měl učinit vlasy hladké jako hedvábí. Pepík byl zvědavý, protože slyšel, že takový hřeben může být pro vši nebezpečný. Rozhodl se zjistit, jaké kouzlo hřeben ukrývá.
Pepík se vydal na dobrodružnou cestu po Aniččině hlavě, aby objevil tajemství kouzelného hřebenu. Cestou potkal další vši, které potvrdily, že hřeben je opravdu mocný. Přestože měl trochu strach, rozhodl se pokračovat dál, aby zjistil víc.
Když se konečně přiblížil k hřebenu, spatřil, jak Anička s jeho pomocí česala své vlasy. Každý tah hřebenu přinášel zlatavou záři a Pepík pochopil, že hřeben není jenom obyčejný nástroj, ale že má v sobě skrytou sílu, která dělá vlasy krásné a zdravé.
Pepík se rozhodl, že se nebude bát a zůstane na hlavě Aničky, ale bude se držet dál od hřebenu. Uvědomil si, že i když je hřeben mocný, může být i užitečný a krásu přinášející. Pochopil, že každý nástroj má svou sílu, a když se používá správně, může dělat zázraky.
A tak žil Pepík dál na kouzelné hlavě Aničky, spokojený a šťastný. A co se naučil? Že odvaha a opatrnost jdou ruku v ruce, a že i když něco vypadá hrozivě, může to být nakonec užitečné. A tak, milé děti, nezapomínejte, že odvaha a moudrost vám pomohou překonat jakoukoli překážku!