Byl jednou jeden tygr jménem Tonda, který žil v kouzelném lese plném třpytivých stromů a zpívajících ptáčků. Tonda byl krásný a silný, ale také velmi pyšný. Věřil, že je nejlepší ze všech zvířat v lese. Každý den se procházel po lese a chvástal se, jak rychle běhá a jak hlasitě umí řvát.
Jednoho dne se Tonda dozvěděl o kouzelném jezeře, které prý splní přání každému, kdo k němu dojde. „To je něco pro mě!“ pomyslel si Tonda a rozhodl se, že jezero najde a požádá o přání, které ho učiní ještě krásnějším a silnějším.
Tonda se vydal na cestu, ale brzy narazil na husté houští. „To mě nezastaví!“ zvolal pyšně a začal se prodírat skrz. Ale houští bylo plné trnů, které ho škrábaly a zdržovaly. Tonda se vztekal a bručel, ale nakonec se dostal na druhou stranu.
Když konečně došel k jezeru, stála tam moudrá sova. „Co tu hledáš, Tondo?“ zeptala se. „Chci být nejkrásnější a nejsilnější tygr na světě!“ odpověděl Tonda pyšně.
Sova se zamyslela a řekla: „To přání ti jezero může splnit, ale nejdřív musíš ukázat, že nejsi jen pyšný, ale i laskavý a ochotný pomoci.“ Tonda byl překvapený. Nikdy si nemyslel, že by měl být i laskavý.
V tu chvíli uslyšel Tonda zoufalé pískání. Uviděl malého zajíčka, který nemohl přejít přes potok. „Pomůžeš mi, Tondo?“ zeptal se zajíček. Tonda se chvíli rozmýšlel, ale pak souhlasil. Pomohl zajíčkovi přes potok a viděl, jak je zajíček šťastný.
Když se Tonda vrátil k jezeru, sova se na něj usmála. „Teď jsi ukázal, že umíš být nejen pyšný, ale i laskavý. Jezero ti splní přání.“ Ale Tonda už nepotřeboval být krásnější ani silnější. Pochopil, že být laskavý a pomáhat druhým je mnohem důležitější.
A tak se Tonda vrátil do lesa, už ne jako pyšný tygr, ale jako tygr, který ví, že opravdová krása je v laskavosti.
**Morálka:** Opravdová krása není v tom, jak vypadáme, ale v tom, jak se chováme k druhým.