V kouzelné zemi pod zářícím duhovým nebem žil poník jménem Pyšný. Byl to krásný poník s hřívou jako hedvábí a srstí lesknoucí se na slunci. Pyšný se rád chlubil svým vzhledem a všem okolo říkal, jak je úžasný. Všichni ho měli rádi, ale někdy si přáli, aby se méně vychloubal.
Jednoho dne se Pyšný rozhodl, že se vydá k Magickému Mostu. Slyšel, že ten, kdo most překročí, získá dar, který si přeje. Jak Pyšný krokoval lesem, potkal starou želvu. „Pyšný, buď opatrný,“ řekla želva. „Most vyžaduje odvahu a pokoru.“ Pyšný se jen usmál a pokračoval v cestě.
Když dorazil k Magickému Mostu, zjistil, že most je obklopen hustou mlhou. Pyšný se zastavil. „To nic není,“ řekl si a vkročil na most. Jakmile však udělal první krok, most začal mizet. Pyšný byl vyděšený, ale nemohl se vrátit zpět. Musel jít dál.
Pyšný si vzpomněl na slova staré želvy. Uvědomil si, že musí být pokorný. „Prosím, moste, dovol mi přejít,“ zašeptal. A v tom mlha začala ustupovat a most se znovu objevil. Pyšný s radostí přešel na druhý břeh. Most mu daroval zlatou hvězdičku jako připomínku, že opravdová krása přichází zevnitř.
Od toho dne Pyšný už nebyl jen pyšný na svůj vzhled. Naučil se vážit si svých přátel a být laskavý. A ponaučení, které si zapamatoval, bylo: „Skutečná krása je v laskavosti a pokoře.“