Byla jednou jedna ospalá opice jménem Olivka, která žila vysoko v korunách kouzelného lesa. Listy stromů ševelily melodii a sluníčko prosvítalo mezi větvemi, když Olivka zívala a protahovala se na své oblíbené větvi.
Olivka ráda spala a snila o zlatých banánech, o kterých se říkalo, že rostou na nejvyšším stromě v lese. Ale byla tu jedna potíž – ten banán byl chráněn starodávným kouzlem, které dokázal prolomit jen ten, kdo překonal svou ospalost.
Jednoho dne, když se Olivka opět líně protahovala, uslyšela hlas: „Olivko, pokud chceš získat zlatý banán, musíš se probudit a čelit kouzlu!“ Olivka zamrkala očima a rozhodla se, že se pokusí o nemožné.
Vyrazila na cestu, i když se jí oči klížily. Lezla po větvích, skákala přes liány a potkala mnoho lesních přátel, kteří jí fandili: „Olivko, nevzdávej se!“
Na vrcholu nejvyššího stromu stál zlatý banán, zářící jako slunce. Olivka byla unavená, ale pak si vzpomněla na všechnu podporu svých přátel. „Musím to zvládnout,“ řekla si a s posledním odhodláním se natáhla k banánu.
A kouzlo bylo zlomeno! Olivka držela zlatý banán v rukou a cítila, jak její ospalost mizí. „Hurá!“ volali její přátelé a společně oslavovali.
A tak se Olivka naučila, že i když je někdy těžké překonat ospalost, vytrvalost a podpora přátel může přinést nádherné odměny.
Morálka příběhu je jednoduchá: Když něco opravdu chceš, nevzdávej se, i když je cesta obtížná.