Byl jednou jeden úhoř jménem Honzík, který žil v klidném rybníčku uprostřed kouzelného lesa. Honzík byl vždy nadšený z nových dobrodružství a miloval prozkoumávat tajemství lesa. V rybníčku plavali jeho kamarádi rybičky, které ho povzbuzovaly k objevování.
Jednoho dne Honzík slyšel o magickém vodopádu, který se skrýval daleko za lesem. Nikdo z rybníčku tam nikdy nebyl, protože cesta byla dlouhá a nebezpečná. Honzíkův kamarád kapr Kája ho varoval: „Je to daleko, Honzíku! Můžeš se ztratit!“ Ale Honzík byl odhodlaný a rozhodnutý.
Honzík se tedy vydal na cestu. Plaval skrz tiché potůčky a potkal moudrou želvu, která mu ukázala správnou cestu. „Pozor na víry, Honzíku, jsou zrádné!“ řekla želva. Honzík poděkoval a pokračoval dál. Brzy se však přiblížil k nebezpečnému víru. Voda se točila a Honzík věděl, že musí být opatrný.
Na chvíli se zdálo, že ho vír pohltí, ale Honzík si vzpomněl na želvinu radu. Rychle se zanořil hlouběji, kde byl vír slabší, a podařilo se mu uniknout. Srdce mu bušilo radostí. Konečně dorazil k magickému vodopádu, který šuměl jako tisíc zvonků. Voda byla třpytivá a kolem létaly duhové kapky.
Honzík si uvědomil, jak je důležité poslouchat rady ostatních a být opatrný. Vrátil se domů, kde na něj čekali kamarádi. Vyprávěl jim o svém dobrodružství a všichni se radovali. Od té doby Honzík věděl, že odvaha je důležitá, ale moudrost je ještě důležitější.
A tak je poučení z úhořova velkého výletu: „Poslouchej rady a buď opatrný, když jdeš za svým snem!“