Jednoho dne, v kouzelné zemi, kde se slunce vždy usmívalo a stromy šeptaly tajemství větru, žil páv jménem Pavel. Pavel nebyl jen tak ledajaký páv; byl nejvíce nadšeným a veselým pávem, jakého jste kdy mohli potkat. Jeho peří bylo duhovou paletou barev, která se třpytila na slunci, a jeho srdce bylo plné snů a dobrodružství, která čekala na uskutečnění.
Jednoho slunečného rána se Pavel rozhodl prozkoumat Kouzelný les, místo plné zázraků a tajemství. Jak si vykračoval po lesní stezce, zpíval veselou melodii, která rozkvétala květiny a přiměla motýly tančit kolem něj. „Ach, jak krásný den na dobrodružství!“ radostně si zapípal Pavel.
Brzy však Pavel narazil na problém. Uprostřed lesa stál mohutný strom, který hlídal vstup do skrytého háje. Tento strom nebyl obyčejný; byl očarovaný a nevrlý. Nepustil by nikoho dál, aniž by vyřešil jeho hádanku. Strom zahřměl: „Odpověz na mou otázku, nebo se otoč! Co je něco, co si můžeš ponechat poté, co to někomu dáš?“
Pavel si podrbal hlavu lesklým perem. „Hmm, to je pěkný hlavolam!“ zamyslel se nahlas. Jeho nadšení nikdy nevyprchalo a věřil, že každý problém má řešení. „Už to mám!“ zvolal. „Odpověď je slib!“
Očarovaný strom se usmál a jeho větve se rozestoupily, aby odhalily skrytý háj. „Máš pravdu, drahý páve,“ řekl. „Tvé srdce je čisté a tvůj duch jasný. Můžeš vstoupit a užít si kouzlo uvnitř.“
Pavel tančil do háje, kde objevil svět plný třpytivých potoků, zpívajících ptáků a chichotajících se víl. Cítil, jak v něm bublá radost, a věděl, že se naučil něco důležitého.
Od toho dne Pavel sdílel svá dobrodružství s každým v lese. Učil je, že s nadšením lze překonat jakoukoli překážku. Jednoduché ponaučení z Pavlova příběhu zní: **Udržuj si vysokého ducha a vyřešíš každou hádanku!**