V jednom kouzelném lese žil koroptev jménem Karel. Karel byl nejspokojenější koroptev široko daleko. Každé ráno se probouzel s úsměvem, zpíval písničky a tancoval mezi květinami. Kouzelný les byl plný barevných rostlin a laskavých zvířátek, kde každý den přinášel nové dobrodružství.
Jednoho dne se však v lese objevil velký černý mrak. Nikdo nevěděl, odkud se vzal, ale všem zvířátkům bral radost. Dokonce i Karel přestal zpívat a tančit. Mrak byl tak temný, že zakryl slunce a všechno se zdálo smutné. Zvířátka se začala bát, že kouzelný les ztratí svou kouzelnou sílu.
Karel se rozhodl, že to takhle nemůže nechat. „Musíme najít způsob, jak se zbavit toho mraku,“ řekl Karel. S pomocí svých přátel – zajíce Julinky a ježka Ondry – se vydal na cestu k čarodějnici, která žila na okraji lesa. „Čarodějnice musí mít nějaké kouzlo, které nám pomůže,“ doufal Karel.
Čarodějnice byla moudrá a dobrá. „Karel, přátelé, ten mrak je plný smutku, který se rozšířil po lese,“ řekla. „Ale pokud naplníte své srdce radostí a zpíváním, mrak zmizí.“ Karel si vzpomněl na své písničky a začal zpívat. Julinka a Ondra se k němu připojili, a brzy se k nim přidala celá zvířátka z lesa!
Jakmile se ozvaly radostné melodie, mrak se začal pomalu rozpouštět. Slunce se opět objevilo na obloze a kouzelný les znovu ožil. Karel se cítil ještě více spokojený než kdy dřív. Zvířátka se radovala a děkovala Karlovi za jeho odvahu.
Od té doby si všichni v kouzelném lese pamatovali: „Radost a písničky mohou zahnat i ten nejtemnější mrak.“