Jednou v době, v bujné zelené lese, žil sebevědomý malý ptáček jménem Kolpík. Kolpík měl dlouhý, zakřivený zobák a jasně modré peří, které se třpytilo na slunci. Každý den zpíval veselé písně a létal nad kouzelným světem Očarovaného jezera, kde víly tančily na leknínech a ryby radostně vyskakovaly z vody.
Jednoho slunečného rána, když Kolpík letěl nad jezerem, všiml si něčeho zvláštního. Voda přestala třpytit a víly netančily. Kouzelné jezero ztrácelo svůj lesk, protože nad ním se usadil chmurný mrak, vrhající stín na celou krajinu.
Kolpík věděl, že musí pomoci. „Musím najít způsob, jak vrátit jezeru jeho kouzlo,“ pomyslel si, cítíc, jak jeho silná křídla bijí s odhodláním. Letěl k Moudré staré sově, která žila na nejvyšším stromě. „Milá sovo,“ zapípal Kolpík, „jak můžeme zahnat ten chmurný mrak?“
Moudrá stará sova pomalu zamrkala. „Musíš najít Zlaté pírko ukryté v Lesu šepotů. Jen tehdy mrak zmizí,“ zahoukala.
Bez okamžiku váhání se Kolpík vydal na své dobrodružství. Letěl nad vysokými stromy, skrze šustící listí Lesa šepotů, a nakonec našel Zlaté pírko zářící pod paprskem slunce. Když ho zvedl svým zobákem, pocítil příval odvahy.
Se Zlatým pírkem v zobáku se Kolpík vznesl zpět k Očarovanému jezeru. Kroužil nad chmurným mrakem a zpíval píseň naděje a odvahy. Jak jeho melodie naplnila vzduch, Zlaté pírko začalo jasně zářit a chmurný mrak pomalu mizel, odhalujíc opět jasné, třpytivé jezero.
Víly znovu tančily a ryby radostně vyskakovaly vysoko. Kolpík zachránil Očarované jezero! Všichni jásali a Kolpík se cítil hrdý a šťastný.
Poučení z příběhu je: Věřte v sebe a můžete zahnat i ty nejchmurnější mraky.