Bylo nebylo, vysoko v modrém nebi, kde se mraky zdály být jako nadýchaná peřina, žil sebejistý jestřáb jménem Jarek. Jarek byl známý svou odvahou a bystrým zrakem, kterým mohl vidět až za obzor. Každý den létal nad zelenými lesy a zlatými poli, kde se cítil jako král oblohy.
Jednoho dne, při svém obvyklém letu, Jarek zaslechl něco zvláštního. „Pomoc, pomoc!“ ozývalo se z dálky. Byl to hlas malého vrabčáka, který se ztratil a nevěděl, jak se vrátit domů. Jarek se rozhodl, že musí pomoci. Ale tento úkol nebyl snadný, protože vrabčák byl daleko za horami, kde se vítr točí a obloha je plná tajemných mraků.
Jarek se odhodlaně vydal na cestu přes vysoké hory. Letěl rychle jako šíp, ale vítr byl silný a neustále ho unášel stranou. „Musím se soustředit,“ říkal si Jarek. „Můj zrak mě nikdy nezklamal, najdu cestu!“ A tak pokračoval dál, pečlivě sledoval každý závan větru a hledal stopy malého vrabčáka.
Konečně, po dlouhém a únavném letu, spatřil Jarek malou hnědou tečku uvízlou mezi dvěma skalami. Byl to vrabčák! „Neboj se, maličký, vezmu tě domů,“ řekl Jarek klidně. S velkou opatrností vrabčáka osvobodil a společně letěli zpět k lesu, kde čekala vrabčákova rodina s radostným pípáním.
Když se Jarek vrátil domů, věděl, že jeho sebevědomí a odvaha mu pomohly překonat všechny překážky. A tak přátelé v lese říkali: „Odvaha a dobré srdce pomáhají překonat i ty největší překážky.“ A Jarek, pyšný a šťastný, létal dál, aby pomáhal tam, kde bylo potřeba.