V kouzelném městě Plnězářivé žil holub jménem Pepík. Pepík byl vždy nadšený, plný energie a měl rád dobrodružství. Každé ráno prolétal kolem barevných domů a krásných zahrad, kde květiny zpívaly sladké melodie. Jeho nejoblíbenější místo byl městský park s kouzelným rybníkem, kde se odrážela duha.
Jednoho dne, když Pepík poletoval kolem rybníka, všiml si, že něco není v pořádku. Obloha byla zakryta šedivými mraky a duha zmizela. V parku panovalo ticho a smutek. Pepík se rozhodl zjistit, co se stalo. „Musím najít tu duhu!“ řekl odhodlaně.
Pepík letěl dál, až narazil na staříka jménem Vítek, který seděl na lavičce. Vítek měl dlouhý bílý vous a šibalské oči. „Ztratil jsi svou duhu, viď?“ zeptal se s úsměvem. „Ano, pomůžeš mi ji najít?“ poprosil Pepík. Vítek kývl hlavou. „Musíš najít kouzelný obláček, který duhu schoval. Najdeš ho v Hvězdném lese!“
Pepík zamířil do Hvězdného lesa, kde stromy zářily jako hvězdy. Po dlouhé době letu zahlédl obláček s duhou kolem sebe. „Ahoj, obláčku!“ zavolal Pepík. „Proč jsi schoval naši duhu?“ Obláček smutně odpověděl: „Byl jsem osamělý a chtěl jsem mít kamaráda.“ Pepík se zamyslel a řekl: „Pojď se mnou do města, tam najdeš spoustu přátel!“
Obláček souhlasil a společně s Pepíkem se vrátili do Plnězářivého města. Jakmile dorazili, obloha se rozjasnila a duha se znovu objevila nad rybníkem. Všichni v parku se radovali a obláček našel mnoho nových kamarádů. Od té doby zůstávali společně.
A tak Pepík a obláček ukázali, že přátelství a radost jsou důležitější než osamělost. Pepík se vrátil ke svým ranním dobrodružstvím, ale teď měl o jednoho přítele víc. A tak děti, pamatujte si: Pokud někoho vidíte smutného, zkuste mu nabídnout přátelství. Možná tím rozjasníte i celý svět kolem sebe!