Byl jednou jeden hlemýžď jménem Honzík. Bydlel v malebném lesíku, kde stromy šuměly a květiny tančily s větrem. Honzík měl jednu zvláštnost – byl velmi líný. Celý den jen polehával na listu a koukal na mraky, jak plují po obloze.
Jednoho dne se v lese objevil kouzelný skřítek jménem Všudybyl. Rozhlédl se a zvolal: „Hej, hlemýždi, kdo chce najít poklad skrytý na druhém konci lesa?“ Ale Honzík jen zívl a řekl: „To je příliš daleko, raději si zdřímnu.“
Všudybyl se zamyslel a povídá: „Honzíku, pokud budeš tak líný, nikdy nic nezažiješ!“ Honzík se usmál a odpověděl: „No, možná se něco stane i beze mě.“ Všudybyl pokrčil rameny a zmizel v lese.
Avšak kouzelný les měl své plány. Když Honzík usnul, začaly se dít divy. List, na kterém ležel, se zvedl a začal pomalu klouzat lesem jako kouzelný koberec. Honzík se probudil a s úžasem viděl, jak les kolem něj ožívá. „Co se děje?“ zvolal.
List ho vezl přes potoky, kolem tančících motýlů a zpívajících ptáků. Honzík se bavil a smál. Nakonec se objevil před velikým stromem, pod nímž ležel skřítek Všudybyl a vedle něj blyštivý poklad.
„Honzíku, ty jsi to dokázal!“ zvolal Všudybyl. „Ani líný hlemýžď nezabrání kouzelnému lesu, aby ti ukázal, jaká dobrodružství na tebe čekají!“
Honzík se zasmál a pochopil, že někdy je třeba jen udělat první krok, a zbytek se postará sám. A od toho dne byl o něco méně líný, protože věděl, že svět je plný kouzelných překvapení.
Ponaučení: I když se ti nechce, někdy stačí jen začít a kouzla se začnou dít sama.