V krásné zemi, kde slunce hladilo zelené kopce a řeky zpívaly svou vodní píseň, žil šťastný buvol jménem Bohouš. Bohouš měl rád svůj domov. Každé ráno se probouzel s úsměvem a těšil se na nová dobrodružství. Jeho radost byla tak veliká, že se kolem něj vždy rozlil zlatý svit.
Jednoho dne, když Bohouš spokojeně přežvykoval trávu na louce, objevil podivný třpytící se kámen. „Co to může být?“ přemýšlel nahlas. Když se kamene dotkl, najednou se vznášel ve vzduchu! Bohouš byl ohromen. Kámen byl kouzelný! Ale ouvej, najednou začal kámen utíkat směrem k temnému lesu a Bohouš věděl, že musí za ním, jinak by ho už nikdy neviděl.
Bohouš se rozběhl za kouzelným kamenem, který jej vedl hlouběji a hlouběji do lesa. Cestou potkal sovu, která mu poradila: „Bohouši, abys kámen získal zpět, musíš najít srdce lesa a poprosit o jeho pomoc.“ Bohouš poděkoval a pokračoval v cestě.
V srdci lesa našel veliký starý dub. „Dube, prosím, pomoz mi zastavit kámen,“ prosil Bohouš. Starý dub se usmál a řekl: „Buvolku, tvá radost je kouzelná. Zkus s kamenem promluvit a uvidíš!“ Bohouš se usmál a zavolal na kámen: „Kameníčku, prosím, vrať se ke mně!“ A hle! Kámen se zastavil a pomalu se vrátil k Bohoušovi.
Bohoušovo srdce bylo naplněno radostí. Vrátil se domů s kouzelným kamenem a všem vyprávěl o svém dobrodružství. Od té doby věděl, že radost a laskavost jsou tím největším kouzlem na světě.
A jaké je poučení z tohoto příběhu? Radost a laskavost mohou překonat i největší překážky.