V kouzelné zemi, kde květiny zpívají a stromy tančí, žil papoušek jménem Pepík. Pepík byl klidný papoušek, který miloval poslouchat šumění větru a radostné zpěvy ptáčků. Jeho peří zářilo všemi barvami duhy, a proto byl mezi všemi zvířaty velmi oblíbený.
Jednoho dne přišel do lesa čaroděj, který měl zázračné pero. To pero dokázalo splnit jakékoliv přání. Když se o tom Pepík dozvěděl, cítil, že musí pero získat. Ale čaroděj pero nechtěl nikomu dát. „Musíš mi přinést nejtišší zvuk na světě, pak ti pero dám,“ řekl čaroděj.
Pepík se zamyslel. Jak najít nejtišší zvuk? Rozhodl se požádat o pomoc své přátele. Šel za sovou, která mu poradila, že ticho se skrývá v srdci každého tvora. Šel za zajícem, který mu řekl, ať poslouchá šepot trávy ve větru. Nakonec šel za motýlem, který mu ukázal, jak poslouchat klidné třepetání jeho křídel.
Když se Pepík naučil poslouchat ticho, vrátil se k čaroději. „Tady je nejtišší zvuk,“ řekl a zavřel oči. Čaroděj se usmál, protože věděl, že Pepík našel skutečné ticho v sobě samém. „Zasloužíš si zázračné pero,“ řekl a podal mu ho.
Od té doby Pepík věděl, že největší kouzla se skrývají v nás samotných. A kdykoli si přál něco krásného, vzpomněl si na ticho v srdci a splnil si své přání.
**Poučení:** Největší kouzla se skrývají v nás samotných, když nasloucháme svému srdci.