Za devatero horami a devatero řekami se nacházel Kouzelný Les Zmatků. V tomto lese žil malý ptáček jménem Jespák. Jespák byl velmi zvědavý, ale také často zmatený. V jeho světě bylo vše kouzelné – stromy zpívaly, květiny tančily a řeky bublaly jako smích.
Jednoho slunečného dne se Jespák rozhodl, že půjde prozkoumat, proč je les tak zmatený. „Chci vědět, proč všechno dělá, co chce,“ říkal si Jespák. Ale jakmile vkročil hlouběji do lesa, začal se cítit ztracený. Stromy měnily své místo, květiny měnily barvy a cesty se kroutily jako had.
Jespák se zastavil a zavolal: „Hej, stromy, květiny, řeky! Proč jste tak zmatené?“ Ale nikdo mu neodpověděl. Jespák se posadil na kámen a začal přemýšlet. „Musím najít způsob, jak všechno uklidnit,“ rozhodl se.
Potom zahlédl starou moudrou sovu, která seděla na větvi. Sova věděla, jak pomoci. „Jespáku,“ řekla sova, „musíš použít svou odvahu a víru. Když ty budeš klidný, les se uklidní s tebou.“ Jespák se na sovu podíval a usmál se. „Dobře, zkusím to,“ řekl.
Jespák se postavil, zavřel oči a začal dýchat zhluboka. „Klidný jako nebe,“ opakoval si v duchu. A pomalu, pomalu se les začal uklidňovat. Stromy se přestaly pohybovat, květiny se usadily a cesty se narovnaly.
Jespák otevřel oči a viděl, že les už není zmatený. „To se mi podařilo!“ zvolal radostně. Sova se usmála a řekla: „Pamatuj, Jespáku, klid v srdci je kouzlo silnější než všechny zmatky světa.“
Od toho dne Jespák věděl, že když je klidný, může překonat každou překážku. A tak se stal nejodvážnějším ptáčkem v Kouzelném Lese Zmatků.